pondělí 30. května 2016

Tam kde se pěstuje nejlepší pepř na světě


Kep je kambodžské pobřežní město nedaleko vietnamských hranic. Zároveň je to i hlavní město stejnojmenné provincie (nejmenší a jedné z nejmladších v Kambodži).
Město je známé hlavně svým krabím trhem. V provincii se také pěstuje údajně nejlepší pepř na celém světě a tak si můžete na trhu nechat připravit třeba mořské plody na čerstvém zeleném pepři a nebo navštívit některou z pepřových farem v okolí města.
Dalším lákadlem jsou solná pole, na kterých se odpařováním mořské vody získává sůl a nebo procházka junglí v národním parku.





solná pole
západ slunce nad solnými poli
Národní park nedaleko Kepu
zelený pepř

V kambodžkých městech je dodnes spousta neobydlených domů i celých městských čtvrtí, které původně patřily Francouzům a po nástupu Rudých Khmérů k moci v sedmdesátých letech byly vyrabovány a poničeny.
I v Kepu se této městské čtvrti říká "město duchů". Opuštěné a rozpadávající modernistické vily se pomalu ztrácejí v jungli zeleného porostu.

Jak vypadal odchod Francouzů a následné řádění Rudých Khmérů v zemi, je velmi emotivně převyprávěno ve filmu Vražedná pole. Není nad to, když vám tento film pustí v autobuse, hned po překročení kambodžských hranic.




pondělí 28. března 2016

Přestávka - tentokrát se slony

Laos byl v minulosti nazýván zemí miliónů slonů. Tento název bohužel již dávno neodráží skutečnost, ale stále se zde můžete se slony potkat a to hlavně v tzv. sloních kempech, kde místní mahutové chovají tyto tlustokožce a nabízí turistům jedno až čtyřdenní programy projížděk i výcviku slonů.







koupání slonů


Dva dny lodí po Mekongu (Houay Xai - Pakbeng - Luang Prabang)

Projíždět se dva dny po řece, kde je k vidění pramálo civilizace, se může zdát někomu nudné, ale jiný právě toto ocení.

slowboat
Řeka Mekong je sice dopravní tepnou Asie, ale na severu Laosu je to spíš poklidná plavba mezi břehy porostlými bujnou vegetací, pralesem a občas nějakou tou vesnicí, okolo které místní pěstují kukuřici, zeleninu a bohužel mýtí divoký prales a vysazují banánovníky.
I přesto, je toho ale spoustu k vidění a tak člověk po vyplutí svírá v rukou několik hodin fotoaparát a vyhlíží přírodní scenérie, na březích rochnící se vodní buvoly, vesnice a vesničany, míjející lodě a loďky.








Nakonec však zjistí, že spoustu zajímavého dění se jako na potvoru odehrává na druhé straně lodi. Takže nakonec uzná, že vůbec nejlepší je prostě jenom sedět a hledět.
Vzpomínky totiž nejsou závislé na žádné technologii.

speedboat
Poklidnou scenérii ruší akorát chod motoru. Není tudíž vhodné usadit se v zadní části lodi (v jeho blízkosti), to je pak o uši. Druhým "řvoucím" rušivým elementem je občasné setkání s řítícím se speedboatem, na kterém se krčí cestující pospíchající "někam".

neděle 20. března 2016

Alms-giving Luang Prabang - tradice ve střetu s turistickým průmyslem

Potkat v Asii na ulici mnicha není opravdu nic výjimečného. Jsou však místa či města, kde je koncentrace mnichů větší než jinde. Mezi takováto města patří i laoský Luang Prabang. Toto město je jakýmsi duchovním a buddhistickým centrem Laosu.



Pro turisty a fotografy je samozřejmě chlapec či muž v oranžovém buddhistickém hábitu nezbytný "úlovek" do fotogalerie z cest po Asii. Proč ne, vždyť to patří přeci ke koloritu země, ale nic by se nemělo přehánět.
Tito muži nechodí do kláštera, aby se z nich staly celebrity se kterými si chce každý udělat selfie a netouží po tom, aby je na každém kroku někdo sledoval a fotil.


Luang Prabang je město, kde se stále dodržuje prastará tradice obdarovávání mnichů (angl. alms-giving).
Zároveň s východem slunce vychází z klášterů procesí mnichů, kteří od věřících obyvatel dostávají dary. Není to žebrání, jak se někteří domnívají. Je to vzájemný akt. Mniši obdarovávají věřícího možností udělat dobrý skutek a ten jim daruje jídlo nebo peníze.
Zní to lákavě, že? Být přítomen takovému spirituálnímu počínání. Asi to bude chtít nějakou přípravu, aby turista "ne-budhista" věděl, jak se má při tomto ceremoniálu chovat a jaká jsou jeho pravidla. Tato informace je běžně dostupná na cedulích v klášterech nebo pomůže vševědoucí internet. Turista, i ten který ceremoniál jen pozoruje, by měl být vhodně oblečen (zahalený hrudník, ramena i nohy), stát v přiměřené vzdálenosti , nestavět se do cesty, nefotit s bleskem, chovat se tiše ...

Pokud si přivstanete a brzy ráno dorazíte na ulici vedoucí od kláštera zjistíte, že realita je bohužel úplně jiná. Pravděpodobně nejprve narazíte na houf turistů v krátkých kalhotách a tílkách, jak pronásleduje mnichy a z bezprostřední blízkosti a mnohdy i s bleskem je fotí jako filmové hvězdy na červeném koberci.
Nelze samozřejmě házet všechny do jednoho pytle. Jsou i tací, kteří stojí uctivě v po vzdálí a jako paparazzi používají svého drona, který krouží a bzučí nad hlavami všech.
Zdá se vám, že ani za celý den nepotkáte po městě tolik turistů jak v tuto časnou hodinu? Máte pravdu. Na tuto "atrakci" svážejí cestovní agentury i turisty ze širokého okolí.

Možná ale budete mít štěstí a při vaší návštěvě to nebude až tak vyhrocené. O tom, že to ale není ojedinělý jev, svědčí i fakt, že místní obyvatelé protestují a město začíná uvažovat o zrušení této tradice.

Takže milý turisto, toto je ukázka jak rozvoj turismu danému místu a situaci rozhodně nepomáhá, ale naopak mu vyloženě škodí.








sobota 19. března 2016

Laoské vodopády

Laos je vnitrozemský stát, a tak je oproti svým sousedům, kteří mají moře trochu v nevýhodě. Nicméně je to země s tropickým podnebím, kde je přibližně polovina území pokryta pralesem. A protože jsou skoro tři čtvrtiny země hory a náhorní plošiny, jsou to ideální podmínky pro velké množství krásných vodopádů.

Asi nejnavštěvovanější budou vodopády Kuang Si nedaleko města Luang Prabang. Kaskády tyrkysově modrých bazénků jsou lákadlem jak pro fotografy, tak pro příjemné osvěžení v horkém dni. Okolí je i oblíbeným místem pro dělání pikniků, hlavně místních obyvatel.





Množství dalších krásných vodopádů je v okolí města Pakse v oblasti Bolaven Plateau.

Tad Itou
Tad Champi
Tad Champi

Tad Yuang
Tad Fan
Tad Fan
Tad Fan

pátek 4. března 2016

Betel - pepřovník betelový

S touto rostlinou se v Barmě setkáte doslova na každém kroku. Od čerstvého betelového listu prodávaného na tržnici, stánku s hotovými žvýkacími balíčky až po všudy přítomné "krvavé" plivance všude na chodníku i na silnici a vyduté tváře kolemjdoucích. Uvádí se, že až 90% obyvatel Barmy pravidelně žvýká betel.


Základní ingredience žvýkacího balíčku je betelový list potřený hašeným vápnem, do kterého se zabalí kousek ořechu z arekové palmy. Každý prodejce má i svoje speciality, a tak může být v balíčku přidáno i kousek tabáku, různá koření nebo semínka.

vše co je potřeba k ubalení žvýkacího betelového balíčku
ořechy z arekové palmy
Žvýkání betelu má povzbudivé účinky, zlepšuje náladu, zostřuje reflexy a mírní únavu (což využívají hlavně řidiči).
Při žvýkání dochází k nadměrné produkci slin zbarvených do červena.
Tak jako má v letadle každý před sebou sáček na blinkání, dostane každý v barmském autobuse sáček na plivání. Řidiči pak plivají z okna nebo do plastové lahve od vody.
betelová "trafika"
prodejce ve vlaku
video

Pravidelné žvýkání betelu způsobuje zčernání a vypadávání zubů, což je patrné někdy už i u starších dětí.

Ústa plná krásných, bílých zubů, které se na vás smějí z bilboardu propagující zubní pastu, vám pak budou připadat jaksi podivně.
Ale časy se mění. Zdá se, že ve velkých městech se hlavně mladé dívky už dnes bez žvýkání betelu obejdou.