Sultanát Yogyakarta

Přestože je Indonésie republikou, je oblast Yogyakarta na ostrově Jáva sultanátem. Jeho stejnojmenné hlavní město Yogyakarta je sídlem sultána, který zastává zároveň politickou funkci guvernéra provincie. Proto je v centru města hlavní turistickou atrakcí Sultánký palác Kraton a ne palác presidentský.
Je to komplex budov a parků obehnaný bílými hradbami, který slouží jak sultánovi, tak veřejnosti. Nachází se zde různá musea a galerie, a tak je zde možné strávit i delší čas.

Sultánský palác

Sultánský palác

Nádvoří Sultánského paláce

Na prostranství před palácem pak víceméně navazuje nejrušnější ulice ve městě Malioboro. Stánky, obchody, jídelny, spousta lidí, spousta motorek, spousta turistů...

Yogyakarta je věhlasná také jako centrum tradiční javánské voskové batiky. Můžete obdivovat a nakupovat v galeriích hotová umělecká díla nebo si pořídit metráž v luxusním obchodě, ale samozřejmě i levné napodobeniny u stánků.
Další možností je vyzkoušet si pracnost této techniky přímo na kurzu. V každém ateliéru vám rádi doporučí ten "nejlepší" kurz u svého známého. Pokud se ale chcete za své peníze opravdu něco naučit, je dobré podívat se i na nabídku takovýchto kurzů na internetu.

Batik Art Gallery

Batik Art Gallery

Malioboro Batik Shop

nanášení vosku na plátno

Dalším lákadlem je jistě tradiční indonéské loutkové divadlo Wayang Kulit. Je to stínové divadlo s loutkami vyrobenými z buvolí kůže. Představení je zajímavé i tím, že je možné sledovat ho i ze strany loutkoherce a orchestru, což je mnohdy i atraktivnější.
Představení v javánštině totiž začíná večer a trvá dlouhé hodiny, třeba až do brzkého rána. Pro cizince je však v repertoáru i zkrácená dvouhodinová verze.

Stínové divadlo Wayang Kulit

pohled z orchestřiště

loutkoherec stínového divadla

                                                                                                                                                                                                           

Proč se vlastně (ne)zastavit na Jávě?

Pro mnoho turistů je Jáva pouze krátkou zastávkou při cestě na Bali, Lombok nebo na další indonéské ostrovy. Ostrov Jáva má však rozhodně co nabídnout a to jak vyznavačům památek, tak i lidem, kteří rádi zdolávají kopce a mají rádi přírodní scenérie.

 Telaga Merdada na náhorní plošině Dieng  

Bublající sirný kráter Kawah Sikidang Dieng

Terasovitá pole v pozadí sopka Merapi

Sopka Merapi

Je zde jedno ale...
Když nechcete a nebo nemůžete si nechat takovou cestu připravit na míru, a tudíž za ní patřičně zaplatit, vyplatí se důkladná příprava ještě doma, zvláště pokud jste omezeni časově. Vzdálenosti mezi jednotlivými body zájmu jsou nemalé. Informace na místě jsou téměř nedostupné, turistické mapy zajímavých míst až na vyjímky neexistují. Pokud ano, tak jejich informační hodnota se limitně blíží nule. Spolehnout se nedá ani na informace získané od místních lidí. Buď vám nerozumí a nebo nechápou, proč nějaké informace chcete. Téměř vždy se ale najde někdo, kdo vám za peníze je ochoten dělat "průvodce". Bohužel ve většině případů jediné čtyři věty, které zvládnou v angličtině je Ahoj, Jak se máš, Odkud jsi a Jak se jmenuješ.

Naštěstí je tu Internet, GPS a cestovatelské blogy a fóra. Mimochodem internetové připojení v Indonésii je velice levné a dostupné. Většina ubytovacích zařízení nabízí wi-fi zdarma a nebo si můžete koupit mobilní připojení.  3GB dat na dva měsíce koupíte již od 50 000 IDR, necelá stokoruna česká.
Díky tomu se mnohdy dostanete do situace, že víte více než místní zdroj, od kterého se chcete dozvědět něco víc.

A je zde ještě jeden nezanedbatelný faktor. Oficiální ceny vstupného jsou odlišné pro domácí a pro cizince. Tento rozdíl je ve stovkách procent a liší se i ceny vstupného v pracovních dnech a o víkendech. Vstupné úměrně roste s turistickou atraktivností dané lokality.

Mezi nejnavštěvovanější patří chrámy Borobudur, Prambanan, vulkány Bromo, Semerun, Gede, Ijen, náhorní plošina Dieng.

Chrám Borobudur

Chrám Borobudur

Chrám Borobudur

Chrám Borobudur

Chrám Prambanan

Chrám Prambanan

Bromo-Tengger-Semeru National Park

Kouřící kráter Bromo

Bromo-Tengger-Semeru National Park

Okolí Bromo-Tengger-Semeru National Park

Vlakem, autobusem, taxíkem a jinak

Pokud se rozhodnete navštívit cizí zemi a nemáte vše zajištěno cestovní kanceláří, tak určitě budete řešit, jak se dostat z bodu A do bodu B, který jste si vybrali jako další cíl. O to větší "dobrodružství" vás čeká, pokud tou zemí je Indonésie, konkrétně ostrov Jáva.

Jak už napovídá název příspěvku možností se nabízí hned několik. Nejjednodušší je to v konkrétním městě, kde máte hned několik možností. Ovšem na Jávě určit že jste v dané aglomeraci, je obtížné. Města a vesnice zde nekončí na první pohled jako v Evropě cedulí začátek a konec. Podél hlavních silnic je zástavba vlastně bez přerušení a Jáva se zdá být jedním velkým sídlištěm. Ale to je pouze na první pohled. Místní se v tom naštěstí vyznají a pomohou s určením příslušného místa.

Vraťme se do města. Asi nejjednodušší způsob je taxík. Na Jávě je levný, pokud to srovnáme s Českou republikou. Kilometr stojí přibližně 6000 IDR, v přepočtu asi 10 Kč. Taxíky jsou čisté, používá se taxametr a nebo se předem dohodnete na ceně. V posledním případě je dobré znát kilometráž, kterou chcete ujet. Ne že by to na vás občas někdo nezkusil a nechtěl si vylepšit osobní rozpočet, v takovém případě je nejlepší vůz odmítnout a zkusit jiný. 

Dalším v pořadí je becak, což je specifický dopravní prostředek. Může být na lidský pohon nebo v upgrade verzi nahrazuje lidský pohon spalovací motor. Jedná se o variaci na rikšu nebo cyklo.  Ale pozor, ceny takovéto přepravy jsou vždy na dohodě a poplatek za ujetý kilometr se o mnoho neliší od taxíku. 

Becak před obchodem Baťa v Yogyakartě

Yogyakarta

Čekání na zákazníka

Cyklo a pojízdný warung v China Town Surabaya

Dále můžete použít bemo, což je malá dodávka bez dveří se dvěma lavičkami naproti sobě. Zde už trasu sdílíte s ostatními spolucestujícími, kteří nastupují dokud je místo, a že Javánci jsou skladní. 

Stanoviště bemo v Surabaya

Přemisťování po svých není optimální variantou. Chybí chodníky a pokud jsou, tak na nich stojí zaparkovaná auta, skútry a v lepším případě pojízdné kiosky a lokální jídelničky všeobecně nazývané warung. Další výzva, které budete muset čelit při pěším přesunu je přechod ulice. Přechody tu téměř neexistují, natož aby u nich byla světla pro chodce. A situaci komplikuje ještě navíc jízda vlevo. Jedinec který je v Asii poprvé musí vstřebat hustotu provozu a absenci dopravních pravidel. Je to takové mraveniště na kolech, zdánlivě chaos, který ovšem funguje.

K přesunu mezi vzdálenějšími body, do 100 km, je ideální použít síť autobusových spojů. Nemají zřejmě pevné zastávky, protože si je můžete stopnout kdekoliv na trase. Řidič autobusu hlavně telefonuje, píše sms, kouří a samozřejmě řídí. A to všechno najednou. Navzdory tomu je neuvěřitelně pozorný a pohotově zareaguje na jakoukoliv situaci na silnici. V tomto případě vás stojí 10 km přibližně 10 000 IDR.

Autobusová linka z Purwokerto do Wonosobo

Nejen lidi je nutné přepravit

Průvodčí, naháněč a výběrčí jízdného v jedné osobě

Pohled z autobusu

Na vzdálenosti nad 100 km je ideální použít vlak, pokud jste na jeho trase. Železniční síť propojuje všechna velká města na Jávě. Vagony v třídě exekutiv jsou pohodlné, klimatizované, čisté a dochvilné. Je to asi jediné spojení, kromě letecké dopravy, které má jízdní řády podle kterých se řídí. Při jízdě můžete využít občerstvení v jídelním voze a nebo si ho nechat přinést vlakovým personálem. Ceny takovéto přepravy odpovídají danému standardu, ale stále jsou velice přijatelné.

Vlak společnosti Kereta

Vlak společnosti Kerta

Roznáška jídla ve vlaku

V neposlední řadě pro ušetření času se dá také využít hustá síť leteckých linek.

Kombinací všech těchto možností docílíte kýženého výsledku, kterým je přesun mezi vámi zvolenými body.

První hodiny v Jakartě

První co vás zaujme hned po výstupu z letadla v Jakartě je rychlost pasové kontroly. Nebo spíše pomalost. Na celé letadlo jsou vyčleněny pouze dvě přepážky a fronta ihned připomíná imigrační kontrolu po příletu do USA. Pro ty kdo jí absolvovali, není třeba další popis.

Z taxíku vypadá Jakarta jako každé jiné evropské velkoměsto (skleněnobetonové věžáky, obchodní a byznys centra). Jeden rozdíl tu ovšem je a to palmy a další tropické stromy. To že jste v Asii, poznáte až po odbočení do postranních ulic a uliček. Taxík okamžitě obklopí bzučící, prskající, bublající a jinak se projevující mopedy. Není jich ovšem tolik jako třeba v Saigonu. Kvalita povrchu silnic rychle mizí a sklobeton vystřídá plechobambus kombinovaný s cihlotvárnicí. A ještě jeden poznatek pro ty, kteří neustále využívají navigaci na svých každodeních trasách. Jakartský taxikář ji nezná. Jako navigace slouží kolemjdoucí a lidé postávající na rohu ulic. A to je v jednom z největších měst na planetě (10 mil. obyvatel, oficiální údaj 2010) velmi svérázná orientace. Nicméně funguje i při výpadku či nedostupnosti GPS signálu.

Jakata

Jakarta z taxíku

Jakarta určitě není turistickou destinací, spíše působí jako přestupní stanice do dalších destinací, soudě podle toho, že za celý den potkáváte jen velmi málo "bulai" tzn. bílých turistů.
Hlavní atrakce jsou památky z koloniální doby jako je staré město a přístav (Kota a Sunda Kelapa).
Procházkou starým přístavem, jeho velice úzkými uličkami či spíše koridory, jste okamžitě vtaženi do místního života. Vidíte zde lidem do kuchyní, ložnic, obývacích pokojů, krámků a chlívků. Na tomto místě mnohdy reprezentováno jednou jedinou místností.
Oproti tomu posezení v Café Batavia na starém náměstí Taman Fatahillah vás vrátí zpět Evropy.

Jakarta - Suda Kelapa, Makassar škunery

Jakarta - Sunda Kelapa

Jakarta - Sunda Kelapa

Jakarta - Taman Fatahillah

Jakarta - Café Batavia

Sbaleno na deset měsíců

Tak takto vypadá, když máme sbaleno na deset měsíců

Je to klasické dilema co sebou a přitom efektivně zabalit. V našem případě je to včetně foto výbavy. Pokud to mám vyjádřit v číslech, tak je to 41 kg věcí denní potřeby a 10 kg foto výbavy.