Přestávka

Nemáme koťátka ani štěňátka, zato máme opičky a pár fotek z opičího ráje Monkey Forest v Ubudu na Bali.

Balijský hinduismus

Přes sílící vliv západní kultury, jsou balijci stále velmi oddaní svému náboženství. Kolem náboženství se vše točí a vše se mu přizpůsobuje.
Balijci věří, že jejich ostrov obývají nadpřirozené bytosti a jejich předkové se po smrti vracejí tam, kde bydleli a chrání svoje rodiny.
Několikrát denně jim proto přináší obětiny. Jsou to malé mističky pletené z palmových listů na něž se dávají květiny, jídlo (většinou v podobě trošky vařené rýže), ale i to co měli jejich předkové rádi, tedy třeba cigaretu nebo kalíšek kávy.

Dobrým duchům a bohům se obětuje na oltáříky a zlým na zem, kde jsou ponechány svému osudu.
Na Bali je údajně až sto tisíc chrámů a svatyň. Jsou roztroušeny v polích, lesích, ve městech i v každé vesnici. Malá svatyně je i v každé domácnosti, hotelu a někdy i v každém pokoji.
Téměř každý týden se někde koná nějaký druh náboženského obřadu, kterému samozřejmě přihlíží spousta turistů. V tomto ohledu jsou balijci velice tolerantní a nemají s tím žádný problém.

Pura Lempuyang

Pura Ulun Danu Baratan

Pura Ulun Danu Baratan

Pura Tirta Empul

Pura Lempuyang

Balijská tanečnice

Podle definice je tanec umělecká podoba neverbální komunikace, jehož posláním je zprostředkování citů, myšlenek a emocí převážně za doprovodu hudby.
Každý si samozřejmě vybaví druh tance, který je mu pohybově či etnicky nejbližší. V našich krajích se tedy těžko někomu pod pojmem krojovaná tanečnice vybaví "pokřivená" kráska s výrazným líčením v divadelním kostýmu, tančící za doprovodu gamelanového orchestru (mnohočetný mužský soubor hrající na různé bicí nástroje). Je to pro nás prostě stejná exotika, jako pro balijce tanečníci tančící Moravskou besedu.
Tradiční balijský tanec je samozřejmě spjat s hinduismem, a tak zpodobňuje příběhy z eposů nebo znázorňuje souboj mezi dobrem a zlem.

Mimiku, gesta a prohýbání těla, prstů na rukou a nohou do ne zcela přirozené polohy, se učí dívky od útlého mládí. 

hudebníci gamelanového orchestru

Vůně Indonésie

Všeobecně se dá asi o Asii říci, že hlavně ve městech je to intenzivní směs motocyklových splodin s vůní čerstvě připravovaného jídla v pouličních jídelničkách a bohužel i "vůní" všudypřítomných odpadků.
Indonéská příroda je ale také prosycena množstvím tropických květin, z nichž nejaromatičtější je zřejmě plumérie. Ta roste nejen v každé soukromé zahradě, ale hojně i na veřejných prostranstvích.

Na ostrově Bali se dokonce množství rostlin a květů pěstuje na plantážích pro obřadní a obětní účely. V horách se můžete procházet záhony hortenzií nebo afrikánů.

 Každý den najdete na tržištích plné koše čerstvých květů, kterými se plní košíčky pletené z palmových listů.

V období sběru a sušení koření přibývá intenzivní vůně vanilky, muškátových oříšků, hřebíčků a třeba i vůně pomerančové kůry a chilli papriček.

A protože Balijci u svých domků, obchodů, restaurací, hotelů, lodí...několikrát denně obětují bohům a duchům svých zemřelých květy, jídlo a zapalují i vonné tyčinky, bude pravděpodobně Bali určitě tím nejvoňavějším z indonéských ostrovů.